Všichni advokáti to ví. Kdyby právo bylo zcela srozumitelné, museli by se přeorientovat na jiné mnohem nesrozumitelnější oblasti, jako například na odpadní a vodovodní instalace.
Právnické mimikry. Právníci se budou vždy na oko rozčilovat, že příjímaný nebo již přijatý zákon je nesrozumitelný. „Naruší se tím právní jistota klientů!" horují, ale v duchu počítají, kolika jejich klientů se právní paskvil dotkne, a kolik si budou účtovat za právní radu.
Výmluva na selhání lidského faktoru. „Toho úředníka je třeba postavit mimo službu!" rozčiluje se naoko advokát před klientem, ale v duchu vyhořelému vedoucímu stavebního úřadu děkuje. Kdyby úředník s jeho klientem všechno vyřídil na základě jasně stanovených pravidel, advokátu by hrozilo, že by na tentýž úřad musel sám poslat životopis.
Advokátní pojistka. Advokáti však mají pojistku. Říká se, že kolik advokátů, tolik názorů. Tato premisa se teoreticky může uplatnit i u naprosto jasných právní norem. Až v praxi advokátům došlo, jak důležitá je znalost latinských názvů pro jednotlivé druhy právních interpretací, které biflovali na fakultě. Oprašují proto skripta, protože teleologický výklad ad simili*na první pohled jasné právní normy může vést ke zcela odlišným výsledkům. A soudy vyšších instancí, na kterých často působí autoři těchto skript, jdou advokátům na ruku.