Prakticky každá generace politiků se snaží zlepšit srozumitelnost práva. To je jistě chvályhodná snaha, nicméně metody, které politici k dosažení vetší srozumitelnosti práva používají, jsou v lepším případě hrou s nulovým výsledkem, v horším případě kontraproduktivní. Stejně tak je to u některých současných politiků, jejichž mantrou je – při přijetí jednoho zákona, jeden nebo dva či více zákonů zrušit. Toto politické heslo se dá snadno obejít a ve výsledku je kontraproduktivní – při přijetí nového zákona se do přijímaného nového zákona včlení pravidla z dvou různých oblastí, která by se jinak dala do dvou zákonů; jinak řečeno, dva zákony se zruší a přijme se jeden dvojnásob dlouhý, čímž se paradoxně adresátům právní normy život spíše ztíží, protože pravidlo, které adresát chce získat, bude muset hledat v zákoně s větším množstvím pravidel.
Srozumitelnost a přístupnost práva je otázkou formy, nikoli obsahu. Počet právních pravidel neustále narůstá s růstem počtu lidí na planetě a s růstem komplexity světa kolem nás. Posun směrem k větší srozumitelnosti práva nenastává zásahem směřujícím ke snížení počtu existujících substantivních pravidel. Posun ve srozumitelnosti a přístupnosti práva nastává při reformě formy, jakým je právo komunikováno – a to jak formy vnější (materiál, na kterém jsou právní pravidla sdělována, a s tím související přístupnost právního pravidla), tak formy vnitřní (přehlednost v uspořádání sdělovaných právních pravidel, a s tím související srozumitelnost právních pravidel).
Z úst do kamene a na pergamen. První revolucí formy práva byl přechod z práva podávaného ústně na právo psané. Psané právo – ať už vyryté do kamene či zaznamenané na kusu pergamenu – bylo lépe přístupné, než právo v ústní podobě. Ústně předávané právo znalo pouze pár vyvolených, kteří měli pouze omezené možnosti, jak právo komunikovat dalším osobám. Navíc si mohli podle potřeby obsah ústně podávaného pravidla upravovat a rovněž ústním předáváním z generace na generaci docházelo ke změnám v obsahu praviel. Naproti tomu text právních pravidel vyrytých do kamene, byl-li vystaven na veřejném prostranství, si mohl kdykoli přečíst kdokoli, kdo to uměl. Obsah pravidla byl stejný bez ohledu, kde či do jakého kamene byl zákon vytesán či na jaký pergamen zapsán. Krom toho pravidlo vytesané do kamene či zaznamenané na pergamen se na rozdíl od ústně podávaného pravidla s přechodem generací neměnilo.
Z kamene a pergamenu na papír. Nosit s sebou právní pravidla vyrytá do kamene nebo na pergamenové svitky z dnešního pohledu bezpochyby nepraktické, a zvlášť u kamene i fyzicky náročné. S vynálezem knihtisku na konci středověku a na počátku novověku nastala revoluce i v oblasti vnější formy práva. Knihtisk zpřístupnil násobně větší množství právních pravidel: do jedné knihy se vešlo mnohem více pravidel než na pergamen či kamenou destičku. Rovněž bylo možné nosit více pravidel s sebou – počet pravidel v jedné či více knihách, které jste mohli mít neustále při sobě, a reálně je unést, x-násobně převyšoval počet pravidel, jež by se vešly na pergamenové svitky, neřku-li na kamenné desky, kterými mohl fyzicky průměrně zdatný člověk reálně disponovat.
S přechodem z feudalismu do moderní společnosti nastala s vydáním velkých francouzských kodexů na konci 18. a začátku 19. století ještě (r)evoluce vnitřní formy práva: zvyková pravidla do té doby psaná volným, nepříliš organizovaným stylem, a rozesetá v mnoha různých dokumentech nalézajících se v různých oblastech, byly zpracovány do jednoho rozsáhlého centrálního dokumentu s přísnou formální a vnitřně uspořádanou organizací textu, resp. v textu obsažených právních pravidel (srovnej zásadní rozdíl mezi formálně i vnitřně propracovaným francouzským občanským zákoníkem Code civil a tehdejšími sbírkami místních právních obyčejů a zvyků).
Z papíru na počítač a internet. Na konci 20. století s příchodem počítačů a internetu je možné pozorovat podobnou (r)evoluci ve vnější formě práva jako na konci středověku či novověku. S elektronizací dokumentů bylo náhle možno mít neustále při sobě nikoli dva tři zákoníky, nýbrž celý právní řád, který náhle bylo možno zapsat do paměti přenosného počítače a s příchodem bezdrátového internetu to přestalo být nutné, neboť dnes můžete získat přístup k celému právnímu řádu kdykoli a odkudkoli, máte-li při sobě počítač, tablet či mobil, pomocí něhož se můžete na internet připojit.
Rozšiřování přístupnosti práva. (R)evoluce formy práva s sebou vždy nesla rozšíření přístupnosti právních pravidel stále širšímu počtu jednotlivců. Pomineme-li „právní dobu kamennou“, je zřejmé, že zákoník v podobě knihy mohl mít každý doma či v kanceláři a kdykoli se do něj podívat, kdežto pravidla psaná na pergamenu nebyla dostupná jinak než v knihovně za feudálních podmínek (míněno doslova). Stejně tak s nástupem internetu a elektronizace právních textů náhle přestalo být nutné kupovat zákony a zákoníky v tištěné podobě a moci je konzultovat pouze doma, v kanceláři či na obecním úřadě během otvírací doby, ale rázem může přístup k textu zákonů získat kdokoli zdarma, má-li u sebe alespoň mobilní telefon s připojením na internet.
Jaká (r)evoluce nás čeká? Jestliže jsme byli svědky nedávné revoluce vnější formy práva – transformace nosiče právních pravidel z papíru na obrazovku dostupné díky internetu z jakéhokoli počítače, tabletu či telefonu – nebyla tato revoluce vnější formy zatím následovánaz ovšem zatím (r)evolucí vnitřní formy práva – vnitřní forma práva zústává stále tatáž jako na začátku 19. století. Právní pravidla jsou nám stále komunikována ve formě zákonů obsahujících odstavce a paragrafy jako v době vydání francouského občanského zákoníku Code civil. Lze proto očekávat, že v blízké době nás proto čeká (r)evoluce vnitřní formy právních pravidel, kdy nám vedle zákonů s paragrafy budou právní pravidla komunikována čím dál více v elektronické podobě. Bude tak možné zjistit, jaké chování je po právu, nikoli zdlouhavým hledání pravidla v zákoně, nýbrž rychlým získáním relevantního pravidla (odpovědi) na právní otázku, kterou v danou chvíli potřebujeme vyřešit pomocí interaktivních online řešení.