Jak účinně konzultovat návrhy právních předpisů?
Jak jsme uvedli v řadě předchozích článků – namátkou Jak psát kvalitní zákony* nebo Dobrý zákon v deseti krocích** - vytvořit dobrý zákon je z velké části řemeslo. Řemeslo, jež má svá pravidla a zákonitosti. Jednou z takových zákonitostí je konzultace připravovaných právních předpisů s odbornou i širší veřejností. V následujících odstavcích se proto pokusíme nastínit, jak by měla vypadat kvalitní a smysluplná konzultace veřejnosti v procesu přípravy právních předpisů.***
Fáze 1 – Příprava konzultační strategie. Vytvoření strategie konzultace je prvním krokem správně provedené veřejné konzultaci. Konzultační strategie by se měla sestávat ze čtyř kroků. Za prvé je třeba stanovit cíle veřejné konzultace. Za druhé, je nutné zmapovat, kdo z fyzických osob, podnikatelů či občanských organizací by mohl připadat v úvahu jako subjekt potenciálně zainteresovaný či dotčený připravovaným právním předpisem: zastoupení účastníků by mělo rovnoměrně reflektovat různé společenské zájmy tak, aby neupřednostňovalo jednu zájmovou skupinu v dané oblasti oproti druhé. Za třetí, je potřebné zvolit metodu a nástroje konzultace a zajistit, že se informace o tom, že se veřejná konzultace koná, dostanou k předem identifikovaným potenciálním zájemcům o účast na veřejné konzultaci. Konečně za čtvrté, je vhodné vytvořit speciální webovou stránku pro účely veřejné konzultace, kde je zveřejněn časový plán konzultace, dokumenty ke konzultaci či případně data a místa konání přímých informačních konzultací.
Fáze 2 – Realizace konzultace. Samotná realizace veřejné konzultace by měla být zahájena oznámením o konání konzultace s dostatečných předstihem minimálně dvou týdnů a s upozorněním pro účastníky, že veškeré příspěvky, jež v rámci konzultace předkladateli zašlou, budou zveřejněny. Při veřejné konzultaci není vhodné předložit již zpracovaný návrh právního předpisu v paragrafovém znění. V tomto ohledu je lepší připravit zvláštní konzultační dokument s otázkami ohledně rozsahu a hloubky problému, jež má navrhovaný problém řešit, alternativami řešení problému a případně odhadem přínosů či nákladů jednotlivých alternativ řešení. Technicky je vhodné kombinovat otázky s uzavřeným seznamem možných odpovědí, které je možné "zatrhnout" s možností poskytnout navíc otevřený komentář k dané otázce. Též je vhodné dát účastníkům konzultace možnost zasílat či nahrávat jimi zpracované poziční dokumenty či stanoviska. Co se týče doby trvání veřejné konzultace, Evropská komise předvídá minimální lhůtu pro vyjádření účastníků v délce 12 týdnů, tj. téměř tři měsíce, nicméně kratší osmitýdenní lhůta může být dostačující. Po uplynutí lhůty pro konzultaci je nutné zaslaná vyjádření účastníků, jejich odpovědi na připravené otázky či poziční dokumenty zveřejnit na zmíněné webové stránce věnované veřejné konzultaci.
Fáze 3 – Vtělit výsledky konzultace do navrhovaných právních předpisů. Závěrečnou fází zvládnutého konzultačního procesu je shrnutí stanovisek a příspěvků účastníků konzultace tak, aby závěry z této konzultace mohly posloužit jako podklad při přijímání právního předpisu. Nemusí se jednat o přesné znění všech obdržených stanovisek, která již v rámci konzultace byla publikována. Stanoviska účastníků se ne vždy soustředí na předmět konzultace, ale jsou využívána jako prostředek pro sdělení širších politických postojů zúčastněných organizací či fyzických osob. Rovněž shrnutí stanovisek účastníků konzultace by mělo být zveřejněno. Je-li shrnutí krátké a stručné, tj. nepřejímá-li celý obsah obdržených stanovisek či pozičních dokumentů, lépe se veřejnosti čte a pomáhá lepší orientaci politického vedení při pozdějším prosazování návrhu v Parlamentu.
Dostatek času. Na závěr je třeba vypíchnout důležitou podmínku, se kterou se při přípravě právního předpisu bojuje vždy, a tím je nedostatek času. Kvalitní konzultaci nelze provést příliš rychle: příliš krátké lhůty pro pozvánky na přímé konzultace či pro písemná vyjádření vyústí buď v úplnou absenci účastníků nebo stanovisek nebo v ne příliš propracované příspěvky, které jsou pro pozdější přípravu právního předpisu nepoužitelné. Navíc, pokud předkladatel návrhu avizuje veřejnosti, že se veřejná konzultace bude konat, avšak poté na ni nevyšetří dostatek času, aktuální či potenciální účastníci konzultací, kteří nestihnou v příliš krátkých intervalech zpracovat svá stanoviska, tato stanoviska poté uplatní přes poslance či senátory v rámci legislativního procesu, což může z hlediska předkladatele proces přijetí předpisu významně zkomplikovat.