Zákony se v současné době bohužel ve většině případů přijímají tak, že na základě zájmů nejrůznějších skupin se víceméně bezmyšlenkovitě rozhodne, že se přijme určité řešení (zákon). Důvod pro jeho přijetí se hledá až později. Poté, aby se „neřeklo“, se zhodnotí vedlejší účinky navrhovaného zákona bez ohledu na to, že navrhovaný zákon není vůbec potřeba. Nakonec se všichni vyřádí na právních detailech nepotřebného předpisu.
Proč ten zákon vůbec potřebujeme aneb popis problému. Chybí-li analýza problému, přijímají se řešení, která necílí na podstatu problému. Taková řešení způsobují pouze zbytečné náklady, administrativní překážky a další škody. I když hodnocení dopadů navrhovaných zákonů za poslední dobu pokročilo, stále se odbývá jako nepříjemná povinnost.
Nejdříve určit diagnózu. Otázka, která se samo sebou nabízí, je: co s tím? Odpověď je nasnadě. Stejně jako při léčení těla je třeba při léčení společnosti nejdříve určit diagnózu. Předtím, než se začne vytvářet řešení (zákon), je třeba popsat, v čem je problém (proč vůbec musíme zákon přijímat) a co jsou jeho příčiny (s čím se má vlastně zákon vypořádat).
Bez popisu problému nelze přijmout správné řešení. Důkladný rozbor problému musí být klíčovou součástí hodnocení dopadů zákona. Bez definice problému není možné správně navrhnout jeho řešení: v důsledku špatně popsaného problému navržené řešení obsažené v přijímaném zákoně neřeší nic nebo řeší něco zcela jiného. Pokud by se příslušné ministerstvo, dříve než začne vytvářet jakýkoli zákon, důkladně zamyslelo a popsalo, jaký problém chce řešit, proč je ho třeba řešit a jaké jsou jeho příčiny, bylo by možné předejít vytváření řady zbytečných předpisů.
Pozitivní vedlejší efekt: „pí-árko“ pro odbornou veřejnost. Kdyby byl jasně definován problém, který má budoucí zákon řešit, bylo by rovněž snadnější najít vhodné řešení a vysvětlit ho občanům. Správné zdůvodnění návrhu zákona je „kvalitním pí-árkem“ pro levicovou i pravicovou politiku. Je-li dobře a srozumitelně popsán problém, který je třeba řešit, a je-li stejným způsobem popsáno jeho řešení, lze to dobře využít při komunikaci s veřejností.
Konzultovat, konzultovat, konzultovat. Návrhy zákonů, které se snaží řešit popsaný a analyzovaný problém, je třeba průběžně konzultovat s osobami, jež zastupují různé zájmy ve společnosti. Konzultace by měly probíhat při definici problému a rovněž při vytváření variant řešení, aby práce na zákonu „nevykolejily“ a nezačal se řešit jiný než popsaný problém.
Měl ten zákon smysl aneb analýza dopadu přijímaných zákonů. Konečně by bylo vhodné systematicky zpracovávat pravidelnou zprávu o dopadech přijatých zákonů, řekněme tři roky od nabytí účinnosti zákona. Díky tomu by bylo možno zhodnotit, zda přijatý zákon skutečně vyřešil problém, který vyřešit měl. Zhodnocení zákona by poskytlo důležité informace, zda byl zákon „k něčemu“ či zda je třeba ho doladit nebo naopak zcela zrušit. Takové zhodnocení by zamezilo současné praxi živelných a nezřídka velmi nekoncepčních novelizací, které ztěžují život jak občanům, tak podnikatelům.
Podmínka profesionální státní správy. V souvislosti s vytvářením a přijímáním nových zákonů nelze pustit ze zřetele, že kvalitní a nekorupční zákony mohou jen těžko vznikat bez profesionální veřejné správy. Profesionální veřejná správa je klíčovým předpokladem pro zlepšení kvality zákonů. Jestliže si úředník nemůže dovolit věcně rozporovat korupční nebo diletantský nápad toho či onoho ministra a poukázat na faktické chyby jeho nápadu či nevýhodnost pro stát, je jen málo pravděpodobné, že nové zákony budou společnosti ku prospěchu.