Zákon není nic jiného než řešení společenského problému, na kterém se prostřednictvím zástupců v parlamentu shodla celá společnost. Zákonodárce musí reagovat na stále složitější životní situace. Tudíž není noc překvapivého, že se stále nová a nová pravidla přijímají. S tím nic nenaděláme. Můžeme však pomoci zlepšit jejich kvalitu, srozumitelnost i dostupnost, a zabránit devalvaci právních předpisů.
Deset pravidel proti devalvaci práva. Na rozdíl od Jana Januše z Lidových novin* se domníváme, že devalvaci práva a případné právní apokalypse lze předejít. Předkládáme proto v krátkém shrnutí deset pravidel, jak zamezit devalvaci práva, o nichž jsme již na našem webu psali:
1. Použít pravidla vývoje softwaru ke zjednodušení práva. Díky poznatkům o snižování komplexity v oblasti programování je možné snížit složitost právních předpisů. Srozumitelnost softwarových kódů totiž nečekaně úzce souvisí se srozumitelností zákonů.
2. Zavést index srozumitelnosti u jednotlivých zákonů. Právní předpisy lze podrobit analýze komplexity. Díky tomu je možně zjistit úroveň jejich složitosti. Poměřovat lze čtyři parametry používané k měření kvality (srozumitelnosti) softwarových kódů: počet slov, počet odkazů, počet novelizací a koeficient podmínkové složitosti.
3. Inspirovat se modelem „dobrého práva“. Další návod přichází z Velké Británie. Podle Britů musí být dobré právo pro společnost nezbytně nutné, jasné, ucelené, účinné a přístupné. Na srozumitelnost práva je proto třeba nahlížet z různých pohledů, tj. z pohledu občana, profesionálního uživatele a zákonodárce.
4. Vytvářet pravidla, která rozumí chování lidí. Ve Velké Británii byl rovněž vytvořen speciální tým odborníků za účelem tvorby pravidel založených na poznatcích z oboru porozumění lidskému chování (Behavioural Insights Team)*. Pro vytváření účinných behaviorálně založených pravidel by měl zákonodárce respektovat tyto čtyři kroky: za prvé, definovat, čeho chceme navrhovaným opatřením dosáhnout; za druhé, pochopit, jak lidé vnímají a prožívají životní situace vztahující se k chystaným opatřením; za třetí, sestavit seznam opatření, která umožní modifikovat přirozené lidské reakce žádoucím směrem; a konečně za čtvrté otestovat opatření v praxi dle zásady: „testuj, zjisti a adaptuj“.
5. Využívat pošťouchnutí. Zákonodárce nemusí vždy volit formu tzv. tvrdých regulativních pravidel. Může je proložit i tzv. chytrými pravidly a snažit se ovlivnit chování jednotlivců pomocí „pošťouchnutí“. Například, pokud se spotřebitelé na základě vyvolaného impulzivního či emočního chování bez zřejmých důvodů rozhodují pro koupi nevýhodných produktů (vyšší cena, nižší kvalita), lze jim umožnit vrátit výrobek bez uvedení důvodu do určité doby, nebo zakázat určité prodejní techniky.
6. Psát zákony tak, aby se používaly. Současné zákony mylně předpokládají, že lidé jsou racionálně uvažující jedinci s neomezeným množstvím času a perfektní znalostí zákonů. Drtivá většina spotřebitelů ovšem nemá čas procházet informace, které jsou obsaženy v dopisech, emailech, letácích, které jim nabízejí poskytovatelé služeb. Při nastalém sporu si pak lidé nebrání svá práva, pokud je pro ně příliš nákladné získat informace o tom, jak se mohou bránit. Studie britského Úřadu pro dohled nad finančními službami zjistila, že způsob, jak je spotřebiteli sděleno, jak se může bránit, má zásadní vliv na to, zda jsou prostředky právní obrany využívány.
7. Předcházet obcházení zákonů již při jejich tvorbě. Pravidlo se dá vždy obejít, to platí obecně. Jde tedy jen o to vyladit pravidlo tak, aby se obcházení nevyplatilo. Jak na to? Nejdříve je nutné identifikovat způsoby, jakými lze tato pravidla obcházet. Poté je nutné vytvořit doplňující opatření, pomocí nichž je možné zvýšit ekonomické náklady na obcházení pravidel a umožnit monitoring způsobů obcházení. Čím dražší je obcházení pravidel a čím větší je riziko odhalení těch, jež pravidla obcházejí, tím méně osob se obcházení pravidel dopouští. Nakonec je nutné zajistit, aby se kontrola veřejných orgánů soustředila právě na ty oblasti, kde je obcházení pravidel nejsnazší.
8. Nevytvářet zbytečné zákony. Opět se lze inspirovat ve Velké Británii, kde v rámci projektu „Red Tape Challenge“ zřídila britská administrativa speciální webový portál, kde bylo na pět týdnů otevřeno samostatné okno, do něhož mohl kdokoliv z široké veřejnosti napsat ke konkrétnímu zákonu své poznámky nebo připomínky. Tyto podněty sloužily jako podklad pro revizi legislativy v daném oboru.
9. Více používat veřejné konzultace. Veřejné konzultace jsou klíčovou fází přípravy kvalitních právních norem. Na jedné straně jsou nástrojem, jak informovat občany o tom, co vláda dělá, na druhou stranu mohou úřady díky konzultacím získat laické i odborné informace o tom, zda jsou navrhované zákony potřeba a jaký mají dopad občany a podnikatele.
10. Nutnost hodnotově ukotvit právní předpisy. Všechny výše uvedené návody mohou mít naději na úspěch pouze tehdy, pokud zákonodárce bude konzistentní a přijímané normy budou v celkovém systému práva systematicky ukotveny (máme Ústavu, Listinu základních práv, mezinárodní závazné normy, apod.). Bez jasného ukotvení obyčejný uživatel práva ztratí právní jistotu. Naopak díky správnému ukotvení by mnoho často oprávněných chmur věštících právní apokalypsu mohlo být úspěšně zažehnáno.