Právo často brání inovacím v rozvoji. Někdy zcela neospravedlnitelně, jindy zcela legitimně, aby chránilo bezpečnost či zdraví člověka nebo jeho životní prostředí. Kdy je to dobře, kdy je to špatně a jak zabránit tomu, aby regulace inovaci bránila?
Regulace jako neospravedlnitelná překážka inovací. Regulace obsažená v právních předpisech bude bránit inovacím především v případě, kdy bude napsána příliš složitě nebo nesrozumitelně. Regulace bude rovněž představovat bariéru pro inovace v případě, že bude příliš restriktivní či málo flexibilní, jinak řečeno příliš těžkopádná. Tak tomu bude zejména v případech, kdy právní předpisy budou přímo předepisovat použití určitého technického či technologického řešení, místo aby stanovily pouze cíle regulace a nechaly jednotlivcům či firmám prostor přijít s vlastními řešeními, jak uvedených cílů dosáhnout. Konečně regulace bude blokovat inovace také v případech, kdy bude neúměrně zvyšovat počáteční náklady lidské aktivity bez ohledu na oblast působnosti. Ve všech uvedených případech budou popsaná právní pravidla z hlediska podpory inovací nelegitimní.
Zásada předběžné opatrnosti. Otázka legitimity z hlediska podpory inovací se již mnohem hůře zodpovídá v případě použití obecné právní zásady předběžné opatrnosti používané především v oblasti práva životního prostředí a bezpečnosti potravinářských či nepotravinářských výrobků. Tato zásada předběžné opatrnosti velmi zjednodušeně předepisuje veřejným orgánům určitou činnosti či výrobek nepovolit nebo zakázat v případě, že není jistota, zda by taková činnost nebo výrobek nemohli představovat riziko pro člověka či životní prostředí. Jinak řečeno, tato zásada de facto nařizuje zákaz činnosti či výrobku, u nějž nemáme dostatek informací o jeho důsledcích. Bohužel taková situace nastává u inovací z podstaty věci velmi často. Informace o důsledcích inovace často není možné získat právě z důvodu, že se jedná o novou činnost či výrobek. Zásada předběžné opatrnosti pak v řadě případů dává veřejným orgánům v podstatě volnou úvahu ohledně toho, zda určitou činnost či výrobek povolit či zakázat. Zásada předběžné opatrnosti by se proto měla aplikovat pouze v případě, že nedostatek informací a možné riziko přetrvává i po posouzení z většiny možných dostupných vědeckých informací a i v takové situaci pouze, je-li to nezbytně nutné a přiměřené.
Negativní externality inovací. Naproti tomu v případě, že inovace mohou vytvářet negativní externality, jež zatěžují třetí osoby, které se na inovaci nepodílejí nebo ji nevyužívají, je přiměřená právní regulace takových externalit a přímo či nepřímo i dané inovace či inovativního procesu zcela legitimní. Tak tomu bude v případě, kdy inovace budou produkovat negativní externality zejména v oblasti životního prostředí (např. inovativní dopravní prostředek, jenž ovšem produkuje rakovinotvorné emise), zdraví a bezpečnosti občanů (např. inovativní aplikace v mobilním telefonu měřící nepřesně tělesné funkce člověka může přimět takového člověka k jednání, jež ohrozí jeho zdraví) nebo ochrany spotřebitelů (např. inovativní prodejní internetová služba, jež znemožňuje spotřebiteli se při znalosti relevantních informací bez nátlaku rozhodnout, zda si zakoupí určitý výrobek či službu).
Jak skloubit regulaci a inovaci? Za prvé, regulace by měla stanovovat cíle a nikoli prostředky k jejímu dosažení: prostředky k dosažení zákonem stanovených cílů by měly být ponechány na výběr jednotlivcům či firmám, a to tak, aby mohli potenciálně použít co nejširší množství prostředků k dosažení uvedených cílů. Za tímto účelem by měly být co nejvíce využívány technické normy, jež by nabízely, avšak závazně nepředepisovaly postup, jakým je možné určitého cíle dosáhnout, například určité úrovně bezpečnosti člověka, a zároveň umožňovaly dosáhnout předepsané úrovně bezpečnosti i jinými prostředky. Za druhé, nově zaváděná pravidla by měla být nejdříve testována na menším vzorku, například regionálně či lokálně, předtím, než jsou uvedeny v platnost na celonárodní či celoevropské úrovni, přičemž poznatky z testovací fáze by měly být zapracovány do finální verze. Za třetí, již vydané zákony by měly podléhat povinnosti zhodnocení dopadů a revize po určité době, například po pěti letech tak, aby bylo možné zjistit, zda tyto zákony naplnily cíle, jež si stanovily, a zda nepotřebují na základě zkušeností s jejich aplikací v prvních letech určitým způsobem upravit.