Zásada srozumitelnosti a právní jistoty v evropském právu se projevuje ve dvou směrech: srozumitelná by měla být jak unijní legislativa, tak rozhodnutí správních orgánů EU.
Srozumitelnost unijní legislativy v rozhodnutích Soudního dvora EU. Zásada srozumitelnosti právních norem nemá své přímé vyjádření v primárním právu EU. Nicméně byla dodatečně formulována soudními rozhodnutími Soudního dvora EU. Například ve věci Du Pont de Nemours a ostatní proti Komisi. Soudní dvůr v této věci uvedl, že právní normy musí být „jasné a přesné”, aby „situace a právní vztahy řízené právem EU byly předvídatelné” *. Tato zásada musí být aplikována striktně zejména v případě, že tyto normy „mohou mít negativní dopady pro fyzické či právnické osoby”.
Srozumitelnost správních rozhodnutí orgánů EU. Tato zásada je založena na článku 41 (1) (2) Listiny základních práv EU, podle kterého má každý „právo na to, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Unie řešeny nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. (…) Toto právo zahrnuje především: (…) povinnost správních orgánů odůvodňovat svá rozhodnutí.” Článek 296 (2) Smlouvy o fungování Evropské unie potom stanoví, že „právní akty musí obsahovat odůvodnění a odkazovat na návrhy, podněty, doporučení, žádosti nebo stanoviska požadovaná Smlouvami.”
Soudní dvůr EU zásadu srozumitelnosti rozvíjí v řadě svých rozhodnutí. Například v rozsudku ve věci INMA a Itainvest proti Komisi uvádí, že odůvodnění musí být „odpovídající uloženému opatření” a musí „uvést jasným a jednoznačným způsobem důvody, které vedly orgán k přijetí dotčeného rozhodnutí, a to takovým způsobem, aby bylo umožněno právo na soudní přezkum daného rozhodnutí.” Rozsah odůvodnění bude ovšem záviset na okolnostech daného případu, zejména na „zájmu dotčené osoby na tom, obdržet vysvětlení, a to vzhledem k obsahu věci a druhu opatření.” **.
Příklad - srozumitelnost rozhodnutí Evropské chemické agentury. Takto formulovaná zásada je aplikována v rozhodovací praxi evropských správních institucí. Například odvolací orgán Evropské chemické agentury („ECHA”) rozhodl***, že „princip právní jistoty vyžaduje, aby každé opatření stanovující práva a povinnosti bylo jasné a přesné a přístupné dotčeným osobám.” K tomu navíc dodal, že rozhodnutí evropských institucí musí jako minimální požadavek uvést alespoň „fakta a právní argumentaci, která měla rozhodující důležitost pro přijetí rozhodnutí.” ****