Právní nejistota nejčastěji vyvěrá ze tří zdrojů: z mezer v právu, z víceznačnosti právních pravidel a z měnícího se výkladu právních pravidel*. Zastavme se konkrétně u aktuálního tématu rozkrývání vlastnických struktur a skutečných majitelů a ilustrujme si na tomto praktickém příkladu všechny tři kořeny právní nejistoty a ukažme si, jak se konkrétně podepisují na (ne)vynutitelnosti práva.
Mezera v právu. Zásadní mezerou v právu v oblasti rozkrývání vlastnických struktur a skutečných majitelů je absence definice pojmu „vlastnická struktura“. Například klíčový zákon č. 253/2008 Sb. proti praní peněz hovoří pouze o zjišťování vlastnické a řídící struktury klienta a jeho skutečného majitele, pokud je klientem právnická osoba, svěřenský fond nebo jiné právní uspořádání bez právní osobnosti, a přijetí opatření ke zjištění a ověření totožnosti skutečného majitele. Ani směrnice proti právní peněz (EU) č. 848/2015 ani jiné dokumenty mezinárodního práva definici vlastnické struktury neobsahují. Nejednoznačný je rovněž pojem skutečného majitele: zahrnuje vedle fyzických osob i konečné veřejnoprávní subjekty, jako je stát, územně samosprávné celky, další samostatné veřejnoprávní korporace, jako jsou například vysoké školy a mezinárodní organizace nebo nikoli? Ani na tuto otázku žádný z českých, unijních či evropských předpisů neodpovídá.
Víceznačnost. Vedle absence definic základních pojmů je povinnost rozkrývat vlastnické struktury a skutečné majitele v českých i unijních předpisech definována různou terminologií – ať už jde o pojmy vlastnická a řídicí struktura, majetková struktura, osoby s (přímým či nepřímým) podílem, či osoby s (přímou či nepřímou) kontrolou. Vzhledem ke společně sledovaným účelům veřejnoprávní úpravy (předcházení korupce, střetu zájmů, financování trestné činnosti, terorismu, zabránění střetu zájmů) by se měly tyto pojmy vykládat konvergentně tak, aby do sebe „zapadaly“. Bohužel jelikož každý termín spadá do předpisu, za které je odpovědné jiné ministerstvo – ministerstvo financí, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo pro místní rozvoj – je výkladová tendence spíše divergentní.
Měnící se výklad. Poslední zdroj právní nejistoty – měnící se výklad – v oblasti rozkrývání vlastnických struktur a skutečných majitelů, ač to nebývá zvykem, vytváří přímo zákon a jeho důvodová zpráva. Zákon o veřejných rejstřících v tomto ohledu na jednu stranu stanoví, že rejstříkový soud nezapíše údaje o skutečném majiteli, jestliže návrh na zápis údajů o skutečném majiteli, kromě jiného, nebyl podán s listinami, jimiž mají být podle tohoto nebo jiného zákona doloženy údaje o skutečném majiteli. Na druhou stranu důvodová zpráva k novele č. 368/2016 Sb. uvedeného zákona explicitně uvádí, že nelze jednotně stanovit způsob ani listiny, jimiž lze nepřímý podíl doložit. Výsledkem této nejasnosti bude, že každý rejstříkový soud bude zastávat různý výklad toho, jak doložit skutečné majitele a vlastnickou strukturu a bude po právnických osobách požadovat jiné typy dokumentů v jiné formě. Rovněž je velmi pravděpodobné, že výklad toho, čím doložit skutečné majitele a vlastnickou strukturu, se bude měnit v čase.