Smyslem pravidel pro vytváření lepších evropských zákonů - Better Regulation* je, aby politická rozhodnutí učiněná zvolenými zástupci byla do právních norem vtělena transparentním způsobem. Tato pravidla zajišťují, aby návrhy evropských právních předpisů byly připraveny na základě nejlepších a nejaktuálnějších informací a aby do přípravy byla rovnoměrně zapojena odborná i laická veřejnost.
Co znamená „Better Regulation“? Pravidla Better Regulation určují, jak má vypadat proces tvorby evropské legislativy – od záměru přes přípravu návrhu, politické schválení až po sledování funkčnosti přijatých předpisů, včetně často podceňované kategorie vymáhání práva. Klíčovými fázemi tohoto procesu jsou plánování, posouzení potřeb a dopadů plánované legislativy, konzultace se zúčastněnými stranami a hodnocení účinnosti schválených předpisů.
Hodnocení a kontrola účelnosti (Evaluation and Fitness Checks). Přijetí vhodné legislativy musí předcházet její správné plánování a příprava. To by však mělo platit obecně nejen při vytváření práva - pokud nemáte kvalitní plán pro stavbu domu a připraven vhodný materiál, dům vám přes veškerou snahu stejně spadne. Příprava evropských zákonů začíná hodnocením a kontrolou účelnosti existujících evropských předpisů v dané oblasti. Hodnotící zpráva obsahuje závěry o tom, zda je existence evropské právní normy stále odůvodněná či zda má být změněna nebo rovnou zrušena. Kontrola účelnosti má za cíl odhalit negativní jevy vyplývající z působení existujících právních předpisů v dané oblasti, jako jsou různá překrývání, nesoulad či přílišná administrativní zátěž. Vyplývá-li z těchto hodnocení, že je třeba stávající evropské předpisy novelizovat či přijmout zcela nová pravidla, přichází ke slovu posouzení potřebnosti a dopadů budoucích pravidel.
Posouzení potřebnosti a dopadů (Impact Assessment). Posouzení potřebnosti a dopadů navrhovaných předpisů je soubor dílčích kroků, kdy Evropská komise sbírá údaje nutné k posouzení, zda přijetí budoucí právní úpravy EU je potřebné. Posouzení dopadů musí identifikovat problémy, kterým je třeba čelit, určit cíle budoucích pravidel, formulovat alternativy a zhodnotit jejich celkový dopad navrhovaného předpisu (sociální, ekonomický, dále dopad na životní prostředí a lidská práva). Jinak řečeno, posouzení potřebnosti a dopadů by mělo odpovědět na tyto otázky: Kde je problém a jaké jsou jeho příčiny? Proč by měla problém řešit Unie? Čeho by mělo být dosaženo? Jaká forma je pro dosažení vytčených cílů nejúčinnější a nejhospodárnější – „tvrdý“ zákon, „měkké“ doporučení nebo lepší vymahatelnost současných pravidel? Jak kontrolovat plnění vytčených cílů? A konečně... co návrhům nových předpisů říká odborná či širší veřejnost?
Konzultace se zúčastněnými stranami (Stakeholder Consultation). Konzultace se zúčastněnými stranami nejsou omezeny pouze na určitou fázi legislativního procesu, nýbrž pohled odborníků „zvenku“ by měl být brán v potaz během celého procesu a je pro tvorbu a provádění určité politiky klíčový. Transparentní veřejné konzultace jsou nezbytné pro správný průběh posouzení dopadů, kontroly účelnosti i zamezení negativních účinků implementace evropských pravidel na národní úrovni.
Monitoring fungování přijatých předpisů. Pokud členské státy při implementaci evropského práva vkládají do národního práva dodatečné povinnosti či implementaci provádí nekonzistentně, má to neblahé důsledky na jednotlivce i firmy v celé EU. Je tudíž nezbytně nutné, aby evropský zákonodárce bral při přijímání legislativy do úvahy i faktory, jako jsou právě její následná implementace v jednotlivých zemích, a zejména jejich reálná vymahatelnost.