Rozsah právní regulace, její nekonzistentní struktura a vysoká míra detailnosti či časté novelizace činí právní úpravu těžko pochopitelnou, někdy až nevyhovující. Nejenže pak brzdí hospodářskou aktivitu, ale může vést i k podkopání právního státu, jednoho ze základních demokratických principů. Ve Spojeném království se tomuto trendu snažili postavit netradičním projektem s názvem Dobré právo*.
Nekonzistentní právo. Současná uspěchaná doba chrlí hromadu zákonů, jejich rychlé novelizace pak reagují na různé problémové situace a události s vidinou toho, že „zákon to vyřeší“. Dochází nicméně k pravému opaku. Právní úprava se stává nesourodou, navzájem nenavazující, plnou protichůdných výkladů. Vytrácí se základní princip, a to elementární právní jistota jako jeden z pilířů právního státu. To je ve svém důsledku přítěží nejen pro ekonomiku, nýbrž i pro společnost jako celek.
Širší dostupnost práva díky internetu. Je to však vždy výhra? Dalším trendem je, že právo je mnohem šířeji dostupnější než kdy v minulosti. Je to díky internetu, mnohem jednoduššímu zdroji práva než dříve. Jenže čtení právních předpisů není intuitivní. Kupříkladu různé části zákonů je často třeba číst v souvislosti s jinou jejich částí, je třeba rovněž dávat pozor na různé novely. Digitální věk nám nicméně nabízí nástroje umožňující právo pro uživatele logicky uspořádat či techniky, jak právo diagnostikovat a určit, kterou normu použít. Britští zákonodárci se proto pokusili zamyslet se nad tím, jak tvořit legislativu, aby byla pro uživatele jednodušší.
Kdo stojí za iniciativou Dobré právo? Iniciativa Dobré právo vznikla z popudu úřadu Office of the Parliamentary Counsel, jakési poradní rady britského parlamentu. Tento úřad tvoří skupina právníků pracujících pro vládu, kteří se specializují na tvorbu legislativy. Úzce spolupracují s ostatními státními úřady s cílem převést politické vize do jasných, účinných a čitelných právních norem. Zapojují se i do legislativního procesu v britském parlamentu**.
Základní pilíře dobrého práva. Dobré právo musí být pro společnost nezbytně nutné, jasné, ucelené, účinné a přístupné. Dobré právo v sobě zahrnuje čtyři oblasti, na které je tradičně nahlíženo zvlášť. Jedná se o obsah, jazyk a stylistika, architekturu právních předpisů a konečně zveřejňování práva. Podle zmíněného britského úřadu jsou tyto kategorie navzájem propojené: proto nabádá své partnery při tvorbě nových zákonů, aby posuzovaly každou jednotlivou kategorii z různých pohledů, tj. z pohledu občana, profesionálního uživatele a zákonodárce.
Jaké otázky by si měl zákonodárce klást? Pokud jde o obsah, je třeba si při tvorbě práva klást tyto otázky: Nakolik má být úprava detailní? Je zákon vůbec nutný? Není obsahově stejný, či není v rozporu, s jiným zákonem? Z pohledu jazykově-stylistického je nutno zodpovědět, komu je norma adresována a zdali je použitý jazyk pro uživatele pochopitelný. Z „právně-architektonického“ hlediska je nutné rovněž posoudit, co by mělo určovat hierarchii a strukturu psaného práva – jinak řečeno, co by mělo být ještě v zákoně a co již v podzákonném předpisu. Konečně co se týče uveřejňování právních předpisů, je třeba řešit otázku, jak znázornit právo pro online uživatele a jakým způsobem zlepšit navigaci uživatele v labyrintu právních norem.
Co konkrétního dělá poradní rada britského parlamentu pro to, aby se tvořilo dobré právo? Předně se snaží o právu debatovat s dalšími právníky, soudci či odborníky z univerzit. Dále sleduje důvodové zprávy k publikovaným zákonům, aby viděla, k jakému zlepšení by norma měla vést. V neposlední řadě pak s pomocí online vydavatelů právních textů zjišťuje, jaké techniky psaní práva jsou podle zkušeností uživatelů nejlepší. Tomu pomáhá i projekt vedený britským Národním archivem (The National Archives), v jehož rámci naslouchá názorům a zkušenostem samotným uživatelům práva. O tom více příště.