Dovolte nám reagovat na dva aktuální články na téma rozkrývání vlastnických struktur právnických osob. Prvním je článek nestora obchodního práva, profesora Dědiče, na téma „Netransparentnost nelze úplně odstranit“ *, druhým komentář význačného ekonoma, Miroslava Zahradníka, „Chyť mě, když to dokážeš. Pátrání po skutečných vlastnících zůstává složité“**. Byť si obou autorů profesně velmi vážíme, dovolíme si s jejich závěry nesouhlasit. Skutečné majitele firem lze dohledat, účinně doložit a i do značné míry zabránit obcházení pravidel transparentnosti.
(Ne)opodstatněná skepse s vynucováním transparentnosti – právní pohled. Profesor Dědič ve svém článku vyjadřuje skepsi nad tím, zda vlna novel existujících předpisů v oblasti praní špinavých peněz povede ke kýžené transparentnosti vlastnických struktur právnických osob. Jeho skepse pramení zejména z absence ověřování pravdivosti zápisů skutečných majitelů do nově zřízené evidence skutečných majitelů a z absence jakékoli sankce v případě nezapsání či nepravdivosti zapsaných informací. Obdobně pesimistický je i ohledně již pět let účinného zákona, jenž zakázal anonymní listinné akcie. Profesor Dědič z toho činí závěr, že ten, kdo chce svou skutečnou totožnost jako vlastník firmy zakrýt, to vždy dokáže.
(Ne)opodstatněná skepse s vynucováním transparentnosti – ekonomický pohled. Ekonom Miroslav Zámečník v souběžném článku ohledně transparentnosti vlastnických struktur dodává, že byť ve srovnání ze situací před dvaceti lety došlo vedle intenzivnější mezinárodní spolupráce ke ztížení skrývání skutečných majitelů, stále se na konci vlastnických struktur firem nachází příliš mnoho „bílých koní“, kteří požadovanou transparentnost úspěšně zamlží. Profesor Dědič i Miroslav Zámečník mají nicméně v jednom pravdu: v přijatých zákonech ohledně transparentnosti je nemálo děr, které lze využít pro zatemnění skutečných majitelů. Tyto „díry“ jsou důsledkem příliš rychlého legislativního vývoje.
Trocha faktů aneb překotný legislativní vývoj. Překotnost, s jakou byly přijímány předpisy v oblasti vlastnických struktur a skutečných majitelů, má své opodstatnění v nutnosti řešit systémová selhání při monitorování skutečných majitelů, jež byly odhaleny v kauzách Luxleaks 2015, Swissleaks 2016, Panama Papers 2017 atd. Nicméně v důsledku překotnosti legislativního procesu vyplynula z této dobře míněné snahy technicky nepříliš domyšlená legislativa. Zásadní elementy rozkrývání vlastnických struktur a skutečných majitelů se totiž do směrnice proti praní peněz a dalších právních předpisů dostaly prostřednictvím tzv. pozměňováků, přičemž tyto nové elementy nebyly vzájemně propojené s existujícími nástroji pro rozkrývání. Výsledkem je nízká efektivita rozkrývání, zbytečná administrativní náročnost pro registrující právnické osoby a obtížná dohledatelnost zadaných informací o vlastnických strukturách a skutečných majitelích pro orgány veřejné správy a orgány činné v trestním řízení***. Přesto přese všechno lze nedostatky nové právní úpravy úspěšně napravit.
Cesta k nápravě - certifikace, nikoli novelizace. Nejúčinnějším lékem na neduhy nově přijatých předpisů v oblasti rozkrývání vlastnických struktur a skutečných majitelů ovšem není jejich novelizace, jak by se mohlo na první pohled zdát, nýbrž doplňující certifikace. Principem certifikace je ptát se právnických osob, jež mají svoje skutečné majitele registrovat, na správné otázky a žádat doložení jejich odpovědí relevantními doklady. Díky tomu lze certifikaci vlastnických struktur obejít jedním jediným způsobem, a to falšováním dokladových dokumentů, což je ve většině jurisdikcí trestným činem. Informace ověřené správně provedenou certifikací lze poté zanést do nově zřizovaných evidencí skutečných majitelů, které díky uvedené certifikaci mohou být i plně veřejné neboť na správně certifikované údaje se může kdokoli spolehnout.
Přínosy certifikace. Navíc, předloží-li právnická osoba informace a doklady o skutečném majiteli prostřednictvím certifikačního procesu, bude rejstříkový soud moci během několika jednotek až desítek sekund v závislosti na složitosti vlastnické struktury snadno ověřit, zda předložená vlastnická struktura a skuteční majitelé jsou v souladu se zákonnými požadavky řádně identifikováni a doloženi. Takové relevantní a přesné informace z takového rejstříku mohou velmi snadno využít pro svou práci i další veřejné státní orgány. Konečně, bude-li certifikace plně elektronická, sníží se pro registrující právnické osoby náklady na ověření jejich vlastnické struktury a skutečných majitelů na nezbytné minimum.