Pokračující elektronizace justičních systémů umožňuje získávání stále přesnějších dat o fungování soudnictví, a to i ve specifických oblastech, jako jsou například insolvenční řízení. Díky nim lze již dnes měřit a hodnotit efektivitu řešení insolvenčních případů.
Hodnocení Evropské komise. Takzvaná evropská výsledková tabule (EU Justice Scoreboard), o které jsme psali již v minulých příspěvcích*, monitoruje fungování justičních systémů v členských státech EU, včetně České republiky. Mimo jiné ukazuje, že v roce 2015 bylo české soudnictví z hlediska délky insolvenčních řízení na 19. místě (z 28) s délkou přesahující o něco málo dva roky. To řadí Českou republiku v této oblasti v rámci Evropské unie do pomyslné druhé poloviny. V délce insolvenčního řízení jsme na tom lépe než Slováci (u nich trvá insolvence v průměru až čtyři roky), ale hůře než v Irsku, kde je vše skončeno za méně než půl roku. Délku insolvenčního řízení počítá EU Justice Scoreboard** s ohledem na dobu, za kterou věřitel získá svou pohledávku či její část zpět. Tato doba běží od momentu, kdy se společnost ocitne v úpadku až do doby, kdy dlužník uhradí celou nebo poměrnou částku. Do úvahy jsou brána i zdržení způsobená podáváním opravných prostředků. Data pochází z dotazníků vyplněných osobami zabývajícími se insolvencí v praxi a jsou sbírána každý rok v červnu.
Hodnocení Světové banky. EU Justice Scoreboard kromě délky insolvenčního řízení bohužel neposkytuje další údaje relevantní pro zjištění efektivity a hospodárnosti insolvenčního řízení, jako je například výtěžnost pro věřitele nebo náklady insolvenčního řízení, zejména pak náklady insolvenčního správce. Odhady těchto údajů poskytuje pravidelný monitoring Světové Banky Doing Business. Jeho sekce týkající se insolvenčních řízení odhaduje, že průměr nákladů insolvenčních řízení v ČR činí 17 % hodnoty majetku z insolvenční podstaty, průměrná výtěžnost 66,5% centu z dolaru a že insolvenční řízení trvá v 2,1 roku – tento posléze uvedený údaj odpovídá výsledkům z EU Justice Scoreboard. Tyto odhadované inidkátory byly počítány v červnu 2016 vzhledem k roku 2015, a to na základě dotazníků u českých insolvenčních správců a právníků a dat dostupných z veřejných zdrojů. Stejně jako u EU Justice Scoreboard se proto stále jedná pouze o subjektivní odhady, nikoli o „tvrdá“ data z proběhlých insolvenčních řízení. Tyto odhady jsou navíc založeny na hypotetickém scénaři, kdy sledované indikátory jsou odhadovány u insolvence společnosti s ručením omezeným s tuzemským vlastníkem, jež se dostala do úpadku, má 201 zaměstnanců, 50 dodavatelů s poslední nezaplacenou fakturou a provozuje hotel v největším měste v dané zemi; tato insolventní hotelová společnost má navíc desetiletý úvěr zajištěný zástavou budovy hotelu ve prospěch banky. Indikátor výtěžnosti proto odpovídá výtěžnosti pouze u uvedeného zajištěného věřitele (banky)***. Z toho vyplývá, že se jedná spíše o specifický případ, jakýsi laboratorní test, který může sloužit jako orientační vodítko, avšak neudává skutečnou výtěžnost či náklady insolvenčních řízení v reálných podmínkách.
Hodnocení Insolcentra. Realitu insolvenčních řízení v ČR se snaží pomocí řady indikátorů, zejména pak výtěžnosti či nákladů, měřit Insolcentrum. Data pocházejí z veřejného zdroje, jímž je insolvenční rejstřík. Insolcentrum provádí výzkum dat všech insolvenčních řízení podnikatelské sféry v ČR, chybí proto údaje z oddlužení fyzických osob. Výzkum probíhá již šestým rokem a zatím jsou k dispozici údaje pro roky 2011, 2012 a 2013. Insolcentrum u každého případu sleduje 150 ukazatelů. Insolvenci v České republice řeší 7 krajských soudů. Jelikož údaje o efektivitě kolísají, z výzkumů nelze přesně určit, který soud je ve vyřizování lepší a který naopak horší. Z této studie se již dozvídáme i údaje o tom, jak jsou efektivní z hlediska návratnosti dlužné částky české insolvenční soudy. Z analýzy Insolcentra kupříkladu plyne, že počet uspokojených zajištěných věřitelů klesl z 32 % v roce 2011 na pouhých 15 % o dva roky později. A další krutá realita: věřitelé získávají v průměru pouhých 7 % své pohledávky, stát pak ještě méně (jen 4,5 %), a to bez započtení nákladů a odměny insolvenčních správců. A konečně, v celých 58 % případů se majetek dlužníků ztratí a věřitelé nedostanou nic. I když se tedy věřitel v ČR rozhodnutí insolvenčního soudu o své pohledávce na vůči společnosti v úpadku dočká v rámci EU v celku v průměrné době, příliš peněz nakonec zpět nedostane, zvláště nemá-li svou pohledávku zajištěnu: na základě posledních známých dat Insolcentra za rok 2013 dostali nezajištění věřitelé z 25 miliard dlužných pohledávek v insolvenčních řízeních nazpět pouze 613 milionů Kč ****.