Je společnost sociálně (ne)spravedlivá? Rostoucí roztrpčení mnoha skupin obyvatel EU je „vodou na mlýn“ populistickým stranám, kterých stále přibývá. Jak ale uchopit a posoudit spojení sociální „(ne)spravedlnost“? Jedna z posledních studií Evropské komise* se o to pokouší. Zaměřuje se na zkoumání jednoho důležitého hybatele možné frustrace lidí - sociální (ne)spravedlnosti. Smysl pro spravedlnost je pojícím prvkem, který drží společnosti pohromadě.
Co je sociální spravedlnost v kontextu 21. století? Spravedlnost je subjektivním pojmem. Nemá proto cenu ji definovat, protože každý ji vidí jinak. Z hlediska sociální spravedlnosti lze nicméně rozlišovat minimálně tři základní kategorie - nerovnost v příjmech, rovnost příležitostí a sociální spravedlnost v geografickém kontextu. Podívejme se nejdříve na pár empiricky podložených dat ohledně nerovnosti v příjmech ve společnosti.
Rozevřené příjmové nůžky. V mnoha členských státech EU se od poloviny 80. let minulého století markantně zvýšila nerovnost v příjmech. Do roku 2008 se průměrný roční reálný příjem 10 % nejbohatších lidí zvyšoval dva a půl krát rychleji než stejný příjem 10 % těch nejchudších. Z uvedené studie nicméně vyplývá, že se ve stejném období rozdíl v platech zvyšoval uvnitř samotných členských států, zatímco mezi členskými státy se tento rozdíl stíral. Snížení rozdílů v příjmech bylo vypozorováno u všech 27 členských států EU v období před, během a po krizi (2006-2012). Z výzkumů vyplývá, že průměrný příjem 5 % nejchudších v tomto období stoupnul o více než 20 %. Naopak 5 % těch nejbohatších ve stejném období zaznamenalo snížení příjmů přibližně o 5 %. Je zde tedy velký rozdíl v příjmech na opačných koncích příjmové struktury. Z celkového pohledu vyplývá, že z poslední krize získali více ti nejchudší, zatímco nejvíce zasáhla střední a vyšší vrstvu.
Strašák digitalizace a robotizace výroby. Studie se dále zaměřila na digitalizaci a robotizaci jako jednoho z hlavních hybatelů nerovnosti. Vyplývá z ní, že robotizace výroby má vliv spíše na polarizaci v oblasti počtu pracovních míst než výše platů. Změní se totiž struktura pracovních míst. Bude spíše přibývat těch vyžadujících vyšší dovednost zaměstnanců na úkor spíše manuálních prací. Ne však všechny takové pracovní pozice kvůli digitalizaci zaniknou. Týká se to spíše těch rutinních (typicky dělnické práce na pásu), které může právě nahradit robot. Pokud jde o pracovní místa, která jsou sice manuální, ale vyžadují od člověka nějakou intelektuální přidanou hodnotu (nerutinní práce), zde se poptávka zvyšuje. Je to dáno stárnutím populace a zvýšeným zájmem o služby osobního charakteru ze strany bohatší části populace.
Jak jsme na digitalizaci připraveni? Na tomto místě je však třeba zmínit ještě jeden důležitý aspekt, a to digitální gramotnost osob na evropském pracovním trhu. Ta je velmi nerovnoměrně rozdělená. V Evropě je podle výzkumů téměř polovina osob (44,5 %), které disponují buď nízkými, nebo žádnými digitálními dovednostmi. V sedmnácti státech EU je tato situace dokonce ještě horší (např. v Rumunsku celých 74 % populace). Na opačném konci trůní tradičně severské státy. Česká republika se pohybuje těsně pod průměrem EU.
Daně a sociální benefity - cesta k rovným příjmům? Systém přímých daní a sociálních dávek podle analýz v zemích EU značně ovlivňuje výši příjmů. Na jejich stabilizaci mají nicméně větší vliv přímé daně než dávky sociálního zabezpečení či jiné sociální dávky. Na druhou stranu však právě sociální dávky hrají velkou roli u nízkopříjmových domácností. Konečně ze studie plyne, že zavedení programů fiskální konsolidace v důsledku finanční krize zesílilo negativní efekt na disponibilní příjem domácností.
Jak reagovat na problém sociální (ne)spravedlnosti? Za prvé, podle autorů studie je důležité, že empirické studie v tomto ohledu vůbec vznikají. Ukazují totiž na konkrétních ověřitelných číslech (a ne dojmech), jak to s tou sociální spravedlností vlastně je. Díky tomu představují hlavní protizbraň proti současné záplavě dezinformací nejrůznějšího druhu. Za druhé, první obětí větších negativních ekonomických výkyvů, zejména poslední krize, která se však může kdykoli zopakovat, je střední třída. Jakkoli může být systém sociální dávek v rámci zemí EU kritizován v době poslední krize, jak se zdá z uvedených empirických poznatků, se projevil jako funkční záchranná brzda. Naopak absence proticyklických ekonomických stabilizátorů v době ekonomického poklesu má za následek rychlé zvyšování sociální (ne)spravedlnosti. Za třetí, ve společnosti dochází v současné době k velkým strukturálním proměnám, zejména v důsledku digitalizace. Digitalizace bude mít či už má zásadní vliv na pracovní trh a stane se v blízké budoucnosti rozhodujícím faktorem sociální (ne)spravedlnosti. Podmínkou úspěchu na tomto poli je správné nastavení systému vzdělávání.