Srozumitelnost textů právních předpisů je závislá na stejných parametrech jako složitost softwarových kódů, které ovlivňují funkčnost softwarových programů. Těmito parametry jsou: stručnost, četnost odkazů, frekvence změn a podmínková složitost.
Stručnost. U právních textů je žádoucí jejich stručnost. Rozličné manuály pro přípravu návrhů právních předpisů požadují používání stručných a jednoduchých vět a kratších výrazů místo vět složených se složitým výrazivem. Dlouhé a květnatě napsané zákony se čtou déle, hůře se vykládají a složitěji novelizují. Při vytváření softwaru se délka softwarového kódu, na němž je software založen, obvykle měří počtem řádků kódu (LOC – lines of code). Počet řádků kódů je běžné měřítko, které, mimo jiné, sděluje, kolik práce bylo vloženo do vývoje a údržby softwaru. Každý řádek kódu může obsahovat chyby nebo zbytečné komplexity. Rozsáhlejší části kódu odpovídající rozsáhlejším a složitějším softwarovým programům proto mohou obsahovat více chyb. I když z hlediska praxe není počítání řádků kódu zcela dokonalým nástrojem, je jednoduchým a smysluplným východiskem pro měření složitosti kódu a jeho potenciální chybovosti. Podobně může být délka textu právního předpisu jedním z měřítek jeho srozumitelnosti.
Četnost odkazů. Právní předpisy ovšem nejsou jen dlouhé pasáže obsahující sdělení zákonodárce občanům, jak se mají chovat. Právní předpisy jsou též logické systémy organizované do částí, hlav, dílů, paragrafů a odstavců, které na sebe často navzájem odkazují. Čím více takových odkazů právní text obsahuje, tím déle jeho uživateli trvá, než tyto odkazy projde a pochopí s nimi spojené souvislosti. Čím více je odkazů, tím je zároveň větší riziko chyby, že se při novelizaci zákona na nějaký odkaz zapomene, a vznikne tak nesrovnalost či právní nesmysl. V kontextu softwarového programování je jedním z aspektů dobrého programu jeho modularita. Moduly, ze kterých se program skládá, by měly fungovat, pokud možno odděleně tak, aby případná chyba v jednom modulu neohrozila funkčnost ostatních modulů programu, případně program celý. Proto čím nižší je provázanost jednotlivých částí softwarového programu, tím nižší je jeho zranitelnost. Míra provázanosti jednotlivých částí softwaru stejně jako míra provázanosti jednotlivých částí právního textu umožňují měřit jejich zranitelnost (fragilitu).
Frekvence změn. Změny v zákonech způsobují, že si každý musí dohledávat, jaká pravidla byla přidána a jaká zůstala stejná. Změny mohou též vyvolat neočekávané nebo nezamýšlené důsledky. U rozsáhlých softwarů s rozsáhlými kódy, na kterých pracuje velké množství programátorů, existují mechanismy, které předcházejí vzniku nesrovnalostí u souběžně prováděných změn a zajišťují funkčnost celkového kódu. Za tímto účelem se proto vytvořila praxe kontrol jednotlivých verzí vytvářeného softwaru – tzv. vision kontrol systems. Jelikož každý zákon je rovněž výsledkem zásahů mnoha jednotlivců, obdobné mechanismy kontroly změna jako u software by byly potřebné. Kdyby se sledovalo, které části zákonů se mění často a které zřídka, bylo by možné odlišit lépe napsaná pravidla – tj. ta, která odolávají zubu času beze změn – od hůře napsaných pravidel – tj. těch, která se v průběhu času musela mnohokrát opravovat. Praktiky softwarového inženýrství umožňující kontrolu jednotlivých verzí při vytváření softwaru by mohly pomoci snadněji sledovat změny v zákonech a snížit množství chyb a nezamýšlených důsledků, které tyto změny vyvolávají.
Podmínková složitost. Právní texty obsahují nepřeberné množství podmínek, výjimek a zvláštních případů. Jestliže je splněna určitá podmínka, stane se to, jestliže podmínka splněna není, stane se ono. Obdobně jako v právu i v softwarovém prostředí když se objeví nějaká podmínka, vyvstávají dva možné následky: jeden, když podmínka splněna je, druhý, když splněna není. Každý následek může být rozvinut další podmínkou či podmínka v sobě může obsahovat další „pod-podmínky”, což se teoreticky může opakovat donekonečna. V případě konkrétních softwarových kódů lze změřit počet i charakter podmínek, u nichž je třeba se rozhodnout, zda jsou naplněny či nikoli, v důsledku čehož dochází k rozdvojení následku (i vícenásobnému) – výsledné číslo udává míru tzv. podmínkové složitosti (cyklomatické komplexity). Jelikož, jak bylo uvedeno výše, rovněž právní texty obsahují řadu podmínek, je možné míru podmínkové složitosti měřit i u právních předpisů. Čím podmínkově složitější je text, tím je pro jeho čtenáře obtížněji pochopitelný. Vysoká míra podmínkové složitosti textu právního předpisu může též znamenat, že je právní pravidlo, které obsahuje, je věcně špatné.