Návrh programového prohlášení vlády, které vláda schválila 18. prosince 2017, zmínil mezi jejími prioritami i srozumitelnost práva. Návrh zmínil i zažitý pojem právní jistoty a poněkud neobvyklý pojem přívětivosti práva – pravděpodobně se jedná o překlad anglického slova „user-friendliness“. Co přesně návrh programového prohlášení vlády přináší? A jak toto prohlášení ohledně srozumitelnosti práva vyznívá v kontextu nedávného rozhodnutí Ústavního soudu ve věci EET?
Znění návrhu programového prohlášení vlády ohledně srozumitelnosti. „Klíčovým parametrem pro úspěšné využití digitálních technologií při poskytování digitálních služeb veřejnou správou a veřejnoprávními subjekty je srozumitelnost a přívětivost legislativy, která bude zejména eliminovat právní nejistotu klientů při využívání digitálních technologií v komunikaci s úřady a institucemi. Stejně tak chceme poskytnout právní jistotu klientům i poskytovatelům digitálních služeb při využívání digitálních technologií v soukromoprávních jednáních.“* Návrh programového prohlášení omezuje srozumitelnost a přívětivost legislativy pouze na oblast digitálních technologii. To je na jednu stranu škoda, protože srozumitelnost práva by se měla vztahovat na veškeré přijímané právní normy ve všech oblastech. Na druhou stranu v oblasti digitálních technologií má srozumitelnost práva největší potenciál.
Srozumitelnost zákonů vs. rychlost jejich přijímání. Podmínkou kvalitní a srozumitelné legislativy je dostatek času na její přípravu a široké a správně zacílené konzultace*. Pravidlo nepřímé úměry mezi rychlostí přijímání zákonů a jejich kvalitou – čím rychleji přijatý zákon, tím horší jeho kvalita – je neúprosné: omezením konzultací a zrychlením legislativního procesu se kvalita a srozumitelnost zákonů nezlepší, ba právě naopak. Důkazem toho je přijímání legislativy ohledně EET, kdy rychlost při jejím přijímání poškodila srozumitelnost a kvalitu této legislativy natolik, že musel zasáhnout Ústavní soud. Rozhodnutí Ústavního soudu ohledně EET***, zejména některá jeho disentní stanoviska, přinesla velmi podnětné myšlenky ohledně tvorby srozumitelných právních předpisů a zejména akcentovala důležitost předběžných analýz dopadů budoucích zákonů a nutnost jejich konzultací se zainteresovanými subjekty.
Jak by mohla nová vláda zlepšit srozumitelnost legislativy? Vedle řady konkrétních opatření ke zlepšení kvality zákonů, jež jsme představili v minulých příspěvcích****, je možné dát nové vládě tři systémová doporučení, jak do budoucna zlepšit srozumitelnost právních předpisů: za prvé, provést inventuru legislativy spíše škrtat než přijímat nové zákony, pokud je nutné nějaký zákon novelizovat, dělat to až poté, co je zpracována hodnotící zpráva, zda daný zákon splnil či nesplnil cíle, jichž měl dosáhnout. Za druhé, dělat mnohem precizněji analýzu potřebnosti a dopadu zákonů a dělat tuto analýzu ve fázi přípravy zákona na příslušném ministerstvu, nikoli až ve chvíli, kdy je návrh zákona diskutován v Parlamentu. Konečně za třetí, neomezovat konzultace při přípravě zákonů: omezí-li se rozsah konzultací v rámci tzv. připomínkového řízení, jež probíhá až v okamžiku, kdy je již text návrhu zákona zpracován, je nutné i vhodné přesunout tyto konzultace do fáze tvorby zákona. V této dřívější fázi mohou být připomínky jednotlivých dotčených subjektů lépe a účinněji brány v potaz a případně být zapracovány do návrhu zákona nebo může být v doprovodné zprávě o dopadech návrhu zákona být vysvětleno, proč v návrhu zákona zohledněny nebyly.