V rámci pokusů o vytváření lepších zákonů na úrovni Evropské unie – v České republice bohužel žádné obdobné pokusy zatím zaregistrovat nelze – se klade otázka, jak zlepšit srozumitelnost zákonů. Aby nešlo jen o politické výkřiky do tmy, je nutné se nejdříve ptát, zda lze srozumitelnost zákonů nějakým způsobem změřit. Pouze pokud dokážeme srozumitelnost zákonů změřit, jsme schopni říci, zda snaha o lepší srozumitelnost zákonů skutečně vede ke zvýšení srozumitelnosti nebo zda jde o úsilí zbytečné, které nemá na srozumitelnost žádný vliv či ji dokonce snižuje.
Jak na to šli američtí soudruzi? Změřit srozumitelnost zákonů by bylo možné na základě závěrů výzkumu prováděného americkou univerzitou v Pittsburghu, jež byly zformulovány ve studii nazvané Law is a Code (Právo jako kód).* V rámci této studie měřili výzkumníci u amerických zákonů čtyři parametry, jež se používají pro měření kvality (srozumitelnosti) softwarových kódů: počet slov, počet odkazů, počet novelizací a koeficient podmínkové složitosti.**
Jak změřit srozumitelnost zákonů? Použijeme-li tyto parametry v našem prostředí, je možné u každého zákona či právního předpisu změřit: za prvé, jak je textově dlouhý – čím delší, tím více úsilí musí jednotlivec věnovat jeho pochopení; za druhé, kolikrát se v něm odkazuje na jiný zákon nebo jeho jinou část – čím častěji je nutné vyhledávat význam v jiné části zákona nebo dokonce v jiném zákoně, tím obtížnější je celkové pochopení zákona; za třetí, je možné sečíst počet novelizací zákona – čím časteji je zákon novelizován, tím těžší je určit, jaká pravidla v jaké chvíli platila; konečně za čtvrté, je možné zjistit koeficient podmínkové složitosti, tedy počet podmínek obsažených v textu zákona, u kterých se uživatel musí zastavit, zhodnotit, zda je splňuje či nikoli, aby se mu dostalo v odpovědi na právní otázku, kterou v zákoně hledá – čím více takových podmínek musí uživatel řešit, tím větší je pravděpodobnost, že se dopustí při výkladu zákona chyby, a dospěje k nesprávné odpovědi.
Index srozumitelnosti. Kdybychom uvedené čtyři parametry použili na určitý zákon či návrh zákona, mohli bychom u takového zákona spočítat konkrétní hodnoty. Prakticky by tudíž každý zákon či návrh zákona mohl dostat jakýsi „štítek srozumitelnosti“, který by mohl hypoteticky mohl vypadat například následovně:
„Novela zákona o zlepšení srozumitelnosti zákonů a jiných právních předpisů“
(i) Počet slov: 12 (tisíc)
(ii) Počet odkazů: 28 (z toho 10 vnitřních a 18 na jiné zákony)
(iii) Počet novelizací: 5
(iv) Koeficient podmínkové složitosti: 86
Dohromady INDEX SROZUMITELNOSTI: 121
Jak začít se zlepšováním srozumitelnosti? Díky štítku srozumitelnosti by bylo možné nejprve změřit a porovnat srozumitelnost zákonů historicky, tedy zjistit jednotlivé parametry a koeficient srozumitelnosti u dnešních a dřívějších zákonů, například před dvaceti lety a dnes.*** Dále by bylo možné srovnat parametry a index srozumitelnosti při přejímání právních předpisů Evropské unie: nejdříve by byl udělen štítek srozumitelnosti určité unijní směrnici, který by měl například koeficient srozumitelnosti X; pak by se tytéž parametry, jež jsou součástí štítku srozumitelnosti, určily u národního zákona, do nějž byla zmíněná směrnice převzata, a například by se došlo k závěru, že koeficient srozumitelnosti takového zákona je X + 11.**** Konečně by bylo možné porovnávat vývoj indexu srozumitelnosti během procesu tvorby zákona, tj. například bylo by možné spočítat index srozumitelnosti u návrhu zákona předloženého vládou nebo u evropských předpisů Evropskou komisí a poté spočítat index srozumitelnosti u téhož návrhu, když je schválen Parlamentem, nebo v případě evropských předpisů Evropským parlamentem a Radou, a zjistit rozdíl mezi těmito dvěma verzemi; jinak řečeno, bylo by možno zjistit, která instituce za (ne)srozumitelnost výsledného zákona může, tj. vláda nebo Parlament, respektive Evropská komise či Evropským parlament a Rada.