Zákony a předpisy jsou pravidla, podle kterých funguje společnost. Od dob prvního dochovaného zákoníku mezopotamského krále Ur-nammu před 4 000 lety se různé společnosti snažily zaznamenat pravidla v písemné formě. V průběhu času se ze zvyku zapisovat pravidla vyvinula jedna z největších inovací v dějinách lidské civilizace. Tato inovace umožnila nahradit absolutistickou pravomoc panovníka vládou psaného práva, které se podřizuje veškerá moc ve státě*.
Historická nadvláda psaného práva. Úspěch vlády práva v moderních společnostech ovšem přinesl i některé nezamýšlené vedlejší efekty. Neustále narůstající množství pravidel a zákonů regulující nejrůznější aspekty společenského, politického či ekonomického života vyústilo v existenci natolik rozsáhlého právního systému, že žádný jednotlivec, byť by byl sebevíce vzdělaný v právu, nemůže všechna platná právní obsáhnout, natož pochopit.
Složitost práva – ohrožení základních svobod? Právní pravidla se dnes vztahují na téměř veškeré činnosti běžného života. Vzhledem k objemnosti právního řádu nezbývá občanům, než se spolehnout na to, že experti – kteří jednotlivé zákony připravují (exekutiva), schvalují (legislativa) a interpretují (judikatura) – jednají se znalostí věci a v zájmu naplňování práv a svobod občanů. Složitost právního systému v řadě případů znesnadňuje jednotlivcům kontrolovat způsob, jakým vůči nim stát uplatňuje svou moc. Tento problém se projevuje třemi negativními důsledky.
Nedostatek efektivity. Prvním negativním důsledkem zvyšující se složitosti právních pravidel je nedostatek efektivity. Čas, peníze a další zdroje, které aplikace práva v moderní společnosti vyžaduje, jsou nezanedbatelné a neustále narůstají. Například počet ústavních stížností, se kterými se Ústavní soud musí každoročně vypořádat, vzrostl za posledních dvacet let desetkrát (476 stížností v roce 1993 oproti 4 057 stížnostem v roce 2014 – s maximem v roce 2012, kdy musel řešit 4 915 stížností**).
Nemožnost orientace. Druhým neblahým důsledkem je nemožnost běžného občana sledovat a orientovat se ve změnách právních pravidel (zákonů). Jak roste počet pravidel, snižuje se relativně rychle schopnost vnímat a tradičními metodami analyzovat dopad takových změn na chování právního systému jako celku.
Jak dodržovat pravidla, se kterými se nelze seznámit? Za třetí, smyslem a hlavní předností vlády práva bylo, že umožňovala jednotlivcům dozvědět se, jaké chování se po nich požaduje, aby se podle toho mohli zařídit. Jestliže však v současné době dosahuje objem předpisů, jimiž se má každý občan řídit, takového rozsahu, že tento základní smysl a přednost psaného práva jsou popřeny, vyvstává otázka, zda lze po jednotlivci spravedlivě požadovat, aby dodržoval něco, s čímž nemá možnost se při vynaložení rozumného úsilí seznámit.
Právo jako kód. Aby psané právo bylo schopno opět plnit své základní funkce, vypomáhá si již dnes nejrůznějšími softwarovými programy, které umožňují lepší orientaci v právu. Američtí právníci a IT odborníci z dvou nejprestižnějších amerických univerzit – Harvardská univerzita a Massachusettský institut technologie (MIT) – zašli ovšem dále a pokusili se srovnat fungování právních pravidel se softwarovými kódy řídící fungování počítačových programů.
Právní vs. softwarové příkazy – společné rysy (nezanedbatelné). Pravidla fungování počítačových programů vykazují překvapivě mnoho podobností s právními pravidly, které určují fungování společnosti. Softwarové kódy stejně jako právní pravidla fungují na principu vydání příkazu a jeho splnění. Jak právní, tak softwarové příkazy vytvářejí systémy, které řídí určité operace: právní příkazy řídí lidské interakce, softwarové příkazy řídí operace programů a aplikací.
Právní vs. softwarové příkazy – odlišnost (zanedbatelná). Hlavní odlišnost právních příkazů od softwarových spočívá v tom, že právní příkazy vykládají a používají lidé, zatímco softwarové programy počítače či různé „chytré“ elektronické přístroje. Tato odlišnost ovšem není tak zásadní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jelikož lidské bytosti jsou (stále ještě) flexibilnější a chytřejší než počítače a elektronické přístroje, nemusí být právní příkazy tak přesné a podrobné jako příkazy zajišťující fungování softwaru. Tato výhoda ovšem není „zadarmo“. Velmi různorodé lidské interpretace právních pravidel – viz známé pořekadlo, „co právník, to jiný právní názor“ – často vedou ke sporům, k jejichž řešení je nutné udržovat rozsáhlou soustavu soudů.