Použití behaviorální ekonomie při tvorbě právních předpisů a řízení veřejné správy je posledním trendem v oblasti veřejné politiky. Za posledních pět let byla vytvořena řada právních předpisů a strategií vycházejících z „ekonomie chování“. Nejdále se ve využívání behaviorálního přístupu dostaly Spojené státy a Velká Británie. V některých oblastech, například u pravidel na ochranu spotřebitele, pronikl tento přístup i do Evropské unie.
Pozitivní motivace místo zákazů. Behaviorální ekonomie se snaží porozumět tomu, jak se lidé skutečně chovají, oproti tomu, jak by se měli (racionálně) chovat podle předpokladů tradiční ekonomie. Upozorňuje, že chování lidí neovlivňují pouze pravidla a jejich vymáhání, nýbrž i prostředí, ve kterém se jednotlivci pohybují. Dobrá pravidla by proto měla brát v potaz prostředí, ve kterém se mají uplatňovat.
„Pošťouchnutí.“ Aby byla pravidla efektivní, měla by motivovat osoby, kterých se týká, k žádoucímu chování místo toho, aby zakazovala a nařizovala. Tento přístup vešel do širšího povědomí pod názvem „nudge“ – česky „pošťouchnutí." „Pošťouchnutím“ například je, když místo zákazu prodeje nezdravého jídla vytvoříme pravidlo, že ovoce musí být v supermarketech vystaveno ve výšce očí.
Jednoduchost, pohodlnost a zvýraznění. Behaviorální ekonomie nabízí tři konkrétní poznatky, ze kterých by se mělo vycházet, chceme-li vytvořit účinná pravidla. Za prvé to, jak se lidé rozhodují, závisí na jednoduchosti informací a počtu možností, které mají k dispozici. Za druhé, lidé si z nabízených možností vybírají ty nejpohodlnější, případně ty „přednastavené.“ Konečně za třetí, způsob grafického zobrazení, zejména zvýraznění určitých informací či možností, má vliv na to, jakou důležitost lidé dané informaci či možnosti přisoudí. Behaviorální ekonomové například zjistili, že disciplína daňových hříšníků se může rapidně zlepšit v závislosti na tom, jakým způsobem je jim sděleno, že nepodali daňové přiznání, a jaké informace jsou ve sdělení zvýrazněny.
Chytrá pravidla. V českém prostředí staví na pozitivní motivaci tzv. chytrá pravidla. Chytrá pravidla vycházejí z přesvědčení, že člověk je tvor přirozeně oportunistický. Má-li příležitost „snadno si vydělat“, byť nelegálně či nemorálně, a nehrozí-li, že by se na to přišlo, učiní tak. V reakci na to se chytrá pravidla snaží „zdražit“ nežádoucí formy jednání (nikoli je zakázat), aby byly co nejméně využívány. Poté pomocí transparentnosti zvyšují riziko odhalení nekalostí. Díky transparentnosti umožňují chytrá pravidla současně kontrolu veřejností. Kontrola úřadem je doplňková, a to tam, kde je k ní třeba odborných znalostí.*
Férovost a důvěra. Zkušenosti behaviorální ekonomie v neposlední řadě naznačují, že u pravidel, která jsou považovaná za férová a rovnoměrně uplatňovaná, existuje větší pravděpodobnost jejich dodržování. K dosažení tohoto účelu potřebuje zákonodárce budovat důvěru a umět jí ocenit. Jeho zásahy by proto měly spíše motivovat pozitivnímu chování než zakazovat jednání negativní. Stát by v důsledku toho měl na sebe brát roli toho, kdo občanům pomáhá a umožňuje jim dosáhnout žádoucích výsledků.**