Byť je právo Spojených států amerických tradičně považováno za právo založené na soudních precedentech, nikoli na psaných zákonech, podařilo se americkému zákonodárci během druhé poloviny 20. století vytvořit nejobsáhlejší zákonnou kodifikaci. Cesta k tomuto vskutku „babylónskému“ dílu byla ovšem trnitá.
První kodifikace. První kodifikaci existujících zákonů ve Spojených státech amerických nařídil Kongres již v roce 1795, ovšem až do roku 1845 byly federální americké zákony zveřejňovány pouze v novinách. Ke kodifikaci federálních zákonů tak došlo až díky práci soukromého bostonského vydavatele Little, Brown & Co., který v témže roce vytvořil první chronologickou sbírku zákonů zvanou Statutes at Large. Chronologické řazení přijatých zákonů ovšem znemožňovalo, jak občanům, tak americkým zákonodárcům, bez větších problémů jaké zákony platí pro jednotlivé oblasti či odvětví.
Neúspěšné pokusy o ucelenou sbírku zákonů. V roce 1848 proto předseda právního výboru Kongresu navrhl, aby byly americké zákony rozčleněny a seřazeny podle oblastí, kterých se týkají, tak aby vytvořily jednotný celek, kde by bylo možno snadno najít veškerá potřebná právní pravidla. Stojí za povšimnutí, že důvodová zpráva, která tento návrh doprovázela, si stěžovala, že „zákony jsou přijímány pod tlakem momentálních okolností. Nejsou-li nesourodé, jsou nejasné, často regulují věcně nesouvisející oblasti a potřebná právní pravidla jsou rozeseta na řadě různých míst, kde jsou nezřídka schována tak důkladně, že je obtížné je vůbec nalézt.“* I tato skutečnost zřejmě přispěla k tomu, že konsolidace tehdy účinných amerických zákonů skončila fiaskem. Komisi, jež tuto konsolidaci prováděla, nezbylo v řadě případů než uzavřít, že „tam, kde několik zákonů upravuje stejnou oblast, avšak odlišným způsobem, není možné říci, jaká pravidla vlastně platí bez toho, aby byl napsán zákon zcela nový.“**
Vznik jednotné sbírky zákonů (U.S. Code). Kodifikační úsilí otců amerického práva však přece jen vyústilo v roce 1875 ve vydání tzv. revidované sbírky amerických zákonů (Revised Statutes of United States), které rozřadilo americké zákony do 70 odvětví. Tato revidovaná sbírka musela ovšem být po třech letech sama revidována pro přílišné množství chyb, jež obsahovala. V důsledku tohoto neúspěchu přešly kodifikační práce na dlouhou dobu zpět na bedra soukromých vydavatelů. Poučen z minula zadal v roce 1926 americký Kongres dvěma těmto soukromým vydavatelům (Westovi a Edvardu Thompsonovi) zakázku na vytvoření sbírky obsahující všechny tehdy platné americké zákony. Výsledek již dopadl lépe, nová sbírka (U.S. Code) organizující americké zákony do 50 oblastí spatřila světlo světa v roce 1927. Nicméně, fakt, že určitý zákon byl obsažen v této sbírce, vytvářel pouze vyvratitelnou domněnku, že takový zákon obsahuje platné právní normy, se stal nemilou komplikací, která nutila ověřovat publikované znění s obsahem zákonů obsažených v původní sbírce Statutes at Large z roku 1848.
U.S. Code dnes. Jestliže originální verze americké sbírky U.S. Code byla publikována v jednom svazku, v roce 2010 čítala již 47 000 stránek obsažených v několika svazcích zabírajících několik sekcí knihovny. Od roku 1974 zajišťuje vydávání sbírky zvláštní úřad Dolní sněmovny amerického Kongresu (Office of the Law Revision Counsel). Tento úřad sbírku aktualizuje, rozhoduje, do jaké z dnešních 54 odvětvových oblastí*** každý nově vydaný zákon zařadit, a upravuje či přidává nové tituly, části či kapitoly do 26 nezávazně definovaných oblastí – do zbylých závazně definovaných oblastí je oprávněn přidávat nové části či kapitoly pouze Kongres, a to ve formě zákona či novely zákona. Aktuální znění U.S. Code lze nalézt na: http://uscode.house.gov